úterý 2. června 2015

Náhradní mateřství


...aneb má seminární práce na Interpretaci lidských práv :-) Je to ale každopádně hodně v kostce a určitě by se to dalo rozvinout do větších podrobností, především co se týče různých problemtických situací, které při celém procesu mohou vzniknout.


Náhradní neboli surogační mateřství je jednou z metod takzvané asistované reprodukce a pro mnoho párů také jediný způsob jak vůbec někdy mít (vlastní biologické) dítě. Jedná se především o páry, kde žena není schopna dítě donosit z různých zdravotních důvodů, například kvůli odstranění dělohy po kryptomenoree či pro ženy s aplázií nebo agenezí dělohy.1 V České republice se tímto způsobem ročně narodí desítky dětí, nejstaršímu je nyní již 21 let. 2
Rozlišujeme různé druhy surogačního mateřství – jedno z hlavních rozdělení je na surogačního mateřství úplné a částečné. V případě úplného náhradního mateřství je žena zcela neplodná a náhradní matka poskytuje i svá vajíčka. V případě částečného poskytnou genetický materiál oba z páru, poté dojde k oplodnění „ve zkumavce“
a vzniklé embryo se vloží do dělohy náhradní matky (pokud se jedná o vdanou ženu, musí s tím souhlasit i její manžel). Biologický otec dítěte poté uzná otcovství se souhlasem této těhotné ženy/náhradní matky. Po porodu se žena dítěte vzdá a tím ho uvolní k osvojení; následně ho adoptuje jeho původní biologická matka a dítě je svěřeno do péče svým biologickým rodičům.3
Při náhledu na celou tuto situaci a proces s ní spojený se nám najednou starý známý latinský výrok „Mater semper certa est“ („Matka je vždy jistá“) nejeví vůbec tak samozřejmým. Věda a technika jdou kupředu neuvěřitelným tempem a ve starověkém Římě by samozřejmě nikoho ani nenapadlo, že by kdy mohlo dojít k situaci, kdy by matka díky pro ně naprosto nepředstavitelným lékařským zákrokům jistá být nemusela.
Co už ale asi překvapí více je fakt, že s touto možností jaksi nepočítal ani nový občanský zákoník. Ten vyjma jednoho jediného paragrafu (v souvislosti s osvojením mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci) o této problematice sveřepě mlčí; a naše ostatní právní předpisy nejsou na toto téma o mnoho „výřečnější“. Připadá mi naprosto nepochopitelné, že „čerstvý“ zákoník před touto otázkou jaksi zbaběle strčil hlavu do písku, přestože se při jeho rekodifikaci naskytla možnost (či spíš téměř nutnost) tuto situaci řešit.
Tato „legislativní díra“ zející uprostřed našeho právního systému vede v praxi k mnoha nepříjemným a složitým situacím. Největším rizikem z pohledu páru poskytující svůj genetický materiál k náhradnímu mateřství je fakt, že pokud se náhradní matka po porodu rozhodne dítě si ponechat a nepředat ho, pak s tím po právní stránce biologičtí rodiče nic nezmůžou. Jak totiž praví náš občanský zákoník v § 775: „Matkou dítěte je žena, která je porodila.“ Navíc bylo-li již mezitím uznáno otcovství, bude pak biologický otec povinen platit na dítě alimenty. Mnoho párů sice před uskutečněním náhradního mateřství sepíše s náhradní matkou jakousi dohodu (tzv. surogační smlouvu), ta nicméně slouží spíše jen jim samým například pro vyjasnění všech podmínek a dalších záležitostí; právně u nás nemá taková smlouva žádnou váhu, je nevymahatelná a u soudu by s ní tudíž tento pár nepochodil.4 Už jen proto, že celý tento postup s dohodou a vzájemnou domluvou náhradní matky a biologických rodičů by se dal považovat za rozporný se zákonem, nahlédneme-li do zákona č. 373/2011 Sb. o zdravotních službách. Zde je totiž uvedeno, že při asistované reprodukci musí být zachována anonymita mezi dárcem a neplodným párem. V praxi ale v České republice k náhradnímu mateřství dochází a za nezákonné se nepovažuje – na rozdíl kupříkladu od Rakouska, Francie, Švédska, Dánska a Německa, kde je náhradní mateřství zakázáno a jeho účastníci se dopouštějí trestného činu. V rámci Spojených států se pak právní úprava liší stát od státu. Mezi americké země, které náhradní mateřství výslovně povolují, patří například Kalifornie, Florida či Texas. Zakázané je pak třeba ve státě Michigan, Indiana a New York. V některých (především amerických) státech využívají náhradní mateřství také homosexuální páry.5



 
Jedno z dalších dělení náhradního mateřství je na takzvané altruistické a komerční.6 Jak už samy výrazy napovídají, rozdíl mezi těmito druhy je v motivaci náhradní matky, v důvodech z nichž k roli „hostitelky“ přistoupí. U komerčního typu je motivací především výdělek, kdežto u toho altruistického jde budoucí náhradní matce hlavně o nezištnou pomoc zoufalému neplodnému páru.
První – komerční - typ je ve většině států zakázaný jakožto silně neetický (výjimkou je Rusko, Ukrajina a některé státy USA). Stejně tak se zákaz finančního odměňování za náhradní mateřství dá snadno dovodit i u nás; ač žádný konkrétní paragraf nedohledáme, jak už jsme zmínila výše. Samozřejmě to ale vyplývá z našich základních hodnot a principu mravnosti, a pak nejspíš i z faktu, že s lidským tělem jako takovým se nesmí obchodovat (je zřejmě logické, že když se například lidské orgány nesmí prodávat, pak se nebudou moci ani „pronajímat“). Praxe je ale jiná a nemálo českých žen si za tuto „službu“ skutečně peníze žádá a také je obdrží. Obvykle se to odůvodní jakožto příspěvek otce na výdaje spojené s těhotenstvím. Ne tedy právě skromný příspěvek; průměrná částka údajně činí až půl milionu korun.7 Aby se pár i náhradní matka vyhnuli zbytečným nepříjemnostem, často se celá situace před úřady zaonačí tak, že dítě pochází z nevěry této náhradní matky s biologickým otcem a že se poté domluvili, že rodička předá dítě do péče „nevěrníkovi“ a jeho partnerce. Celý tento podivný a dle většiny ne právě etický byznys je snazší i díky existenci internetových serverů, které obsahují databáze náhradních matek – například server SurrogateFinder, kde má údajně profil 138 českých žen.8
Druhý – altruistický - typ je nejčastější u osob vzájemně příbuzných, v praxi pak jde obvykle o matku, jež dítě odnosí za svou dceru; neméně časté je náhradní mateřství i mezi sestrami. Právě s touto situací počítá nový občanský zákoník v § 804 – jediném paragrafu zmiňujícím náhradní mateřství. Doslovně tento paragraf zní: „Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“ Právě z tohoto paragrafu lze dovodit i fakt, že náhradní mateřství není v České republice nic zakázaného, jelikož s ním náš občanský zákoník počítá. Nebýt tohoto paragrafu, nebylo by náhradní mateřství typu „matka-dcera“ či „sestra-sestra“ dost dobře proveditelné, neboť by biologická matka toto dítě po porodu nemohla adoptovat (z toho důvodu, že za normálních okolností adopce není možná mezi osobami příbuznými v přímé linii). Přitom právě tento typ náhradního mateřství je nejen hojně využíván, ale také nejsnáze přijímán i těmi, kteří jsou jinak proti institutu náhradního mateřství. Většina lidí spíše pochopí situaci, kdy matka udělá něco takového pro svou dceru, ke které má samozřejmě silné citové vazby, než když jde o úplně cizí ženu, nemluvě o již zmíněných finančně ohodnocených případech.
Tím se dostáváme k nejčastějším argumentům jež zaznívají proti surogačnímu mateřství. Je mnoho těch, kteří jej vnímají jako obchodování s tělem (především
v případě kdy by šlo o komerční typ tohoto institutu), či jako „pronájem dělohy“, což považují za nemorální a vůči náhradní matce dehonestující. S tímto postojem samozřejmě nelze než souhlasit v případech, kdy žena náhradního mateřství využije, ač sama je plodná a mohla by dítě donosit, a činí tak z takových důvodů jako je kariéra či dokonce postava, či z pohledu druhé strany když se náhradní matka rozhodne být náhradní matkou pro peníze.
Často se také poukazuje na fakt, že mateřství je pro ženu něco, co na ni velice zapůsobí, co má veliký vliv na její hormony a její tělo celkově a že potom není ani divu pokud se stane, že se náhradní matka dítěte nechce vzdát.
Naproti tomu protiargumentem zastávajícím náhradní mateřství by mohlo být kupříkladu to, že každý má právo brát se za své štěstí, že je zcela na vůli „hostitelské matky“ jak bude nakládat se svým vlastním tělem a tím spíše, pokud tím může a chce pomoci někomu dalšímu.  
Poté co jsem se ve své práci věnovala teorii a faktům i vyjmenovala obecně nejčastěji zaznívající argumenty pro a proti, bych nyní ráda uvedla svůj postoj k institutu náhradního mateřství.
V prvé řadě asi není pochyb o tom, že právní regulace tohoto institutu je u nás nezbytná. Jak by ovšem taková právní úprava měla konkrétně vypadat, to už je vcelku oříšek. Celá tato záležitost je velice citlivá a z etického hlediska často rozporuplná. Rozhodně nemám nic proti tomu, aby u nás náhradní mateřství bylo legální. Pokud lékařská věda pokročila natolik, že dokáže pomoci zoufalým párům toužícím po dítěti, pak by byla velká škoda jim tuto možnost odepřít. Oproti tomu využívat tohoto institutu kvůli obavám o kariéru či dokonce z tak povrchního důvodu jako je zachování štíhlé postavy se mi jeví jako naprosto neetické a právě v tomto případě bych mluvila o jakémsi „obchodování s tělem“, „pronájmu dělohy“ či „dehonestaci ženy jakožto stroje na děti“. Proto bych povolila náhradní mateřství pouze ze zdravotních důvodů. Mimo to bych určitě také upřednostnila náhradní mateřství v rámci pokrevních příbuzných – je to podle mě nejlepší řešení jak se vyhnout případné újmě ze strany náhradní matky, která by vlivem prožitku z těhotenství a hormonů měla poté potíže se dítěte vzdát (zůstalo by i nadále v rodině) a zdá se to být také jako řešení nejetičtější. Navíc asi také nehrozí, že by se v rámci rodiny z tohoto institutu dělal obcházením zákona výdělečný byznys.
Určitě pak bude nutná i existence nějaké vymahatelné surogační smlouvy. V té by se mělo ujednat například to, na kterou z žen se bude hledět jako na matku, kdo tím pádem získá dítě po porodu do své péče, ale i takové věci jako třeba jak by se řešily případné zdravotní komplikace.
Co se týče finanční odměny, ponechala bych to tak jak je to nyní, totiž že náhradní mateřství za úplatu by bylo zakázáno (ženě by byly poskytovány jen příspěvky na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím). Náhradní mateřství by mělo být altruistickým činem, nikoliv obchodem.


1Náhradní mateřství. [online]. 1.3.2005 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://nahradni-materstvi.webnode.cz/
2Náhradní matka – mašina na kyslík, nebo pomoc zoufalým rodičům?. ceskatelevize.cz. [online]. 5. 8. 2014 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282189-nahradni-matka-masina-na-kyslik-nebo-pomoc-zoufalym-rodicum/
3Šínová R., Šmíd O., Juráš M. a kolektiv. Aktuální problémy rodinněprávní regulace: rodičovství, výchova a výživa nezletilého. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-74-8.
4Novotný P., Ivičičová J., Syrůčková I., Vondráčková P. a kolektiv. Nový občanský zákoník: rodinné právo. Praha: GRADA Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-5167-2.
5Náhradní matka – mašina na kyslík, nebo pomoc zoufalým rodičům?. ceskatelevize.cz. [online]. 5.8.2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282189-nahradni-matka-masina-na-kyslik-nebo-pomoc-zoufalym-rodicum/
6Bc. Jana Frydrychová. Etické aspekty náhradního mateřství z pohledu odborníků . Zlín: , 2012. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií.
7Náhradní matka – mašina na kyslík, nebo pomoc zoufalým rodičům?. ceskatelevize.cz. [online]. 5.8.2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282189-nahradni-matka-masina-na-kyslik-nebo-pomoc-zoufalym-rodicum/
8Tamtéž.

neděle 8. června 2014

LARP v psychiatrické léčebně

Zdravím!
Konečně jsem se tedy dostala k sepsání (několika lidmi vyžadovaného) článku o larpu, kterého jsem se zúčastnila minulý víkend (31.5. - 1.6.)

Nejdřív asi co je to ten larp obecně. S tím se tu nebudu psát, takže Vás laskavě odkážu na Wiki :D

Jak se můžete ve wiki-článku dočíst, slouží larp především k zážitku a zábavě "herců"; ten náš byl ovšem z velké části i vzdělávací a poučný. Asi i z toho důvodu na něj pořadatelé získali grant od Evropské unie :-)
Pořadatelem byla Liga lidských práv a cílem larpu bylo zažít jaké to je být v kůži pacienta psychiatrické léčebny a jaké jsou v dnešních léčebnách podmínky a sitauce celkově. Na akci se přihlašovalo formou dotazníku s tím, že se Vám ozvou, pokud Vás vyberou. Přednostně vybírali studenty medicíny, práv či žurnalistiky - právě ty, u kterých je vysoká šance, že s lidmi v psychiatrické léčebně budou jednou pracovat.
Po cca dvou týdnech od odeslání dotazníku mi přišel email, že mě do larpu vybrali + nějaké základní info. Mimo jiné třeba to, že si na larp nemáme nosit telefon a pokud tak učiníme, bude nám zabaven a vrácen až po ukončení hry. Jídlo že je zajištěno (EU:-)), ale s sebou si máme brát svačinky a případně cigarety. Alkohol že je zakázán. A že nám zanedlouho ještě dodají popis naší postavy.
Popis postavy dorazil asi 4 dny před larpem - já vyfasovala roli zdravotní sestřičky :-)


(Pokračování článku včetně fotek v Celém článku)



čtvrtek 20. března 2014

státní občanství - změny od ledna 2014

Státní občanství byla jedna ze dvou otázek, které jsem vyfasovala z ústavního práva při posledním zkouškovém, a vzhledem k tomu, že zákon č. 186/2013 Sb. je dalším novorozenětem roku 2014, mohli bychom na chvíli opustit nový občanský zákoník a mrknout co za novinky od zákona o státním občanství ČR můžeme očekávat :-)



Nebuďme troškaři
Asi nejzajímavější novinkou pro nás, co už státními občany ČR jsme a nemusíme tudíž řešit, jak se jimi stát (ale k tomu se taky dostaneme, žádný strachy:-)), je nově zavedená možnost dvojího občanství.
Doposud to totiž fungovalo následovně: Pokud jste se například natolik zabydleli kdesi v USA a rozhodli se, že se cítíte být víc tamním občanem než tím českým (a chtěli jste se jím také oficiálně stát), o své české občanství jste získáním amerického prostě přišli (hmm, oni ho teda zrovna v té Americe jak známo na potkání tak úplně nerozdávají, ale nevadí, my tu jenom například-ujeme :-))
Ale hurá a třikrát sláva pro ty, co by se svojí domovinky i nadále nechtěli tak úplně vzdát -- tohle už totiž od ledna letošního roku neplatí a vám české nadále zůstává.
Gotta catch them all! :-)))

Pokud byste se ho ale vážně chtěli mermomocí zbavit, tak tady máte, jak na to: 1) podat prohlášení o vzdání se státního občanství ČR...
2) ...a zároveň splňovat následující podmínky: a) trvale se zdržovat v cizině, b) nebýt v ČR přihlášen k trvalému pobytu, c) být zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádat o nabytí cizího státního občanství (a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činit v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství) <-- to proto, aby se z vás nestali tzv. tzv. apatridé čili bezdomovci ;-)

Chceš být Čechem v občance? Prokaž, že jsi Čechem v srdci!
Och, to jsem to ale vymyslela kouzelně melodramatický název podtitulku :D No teď trochu strozeji odborněji -- při žádosti o státní občanství se nyní mnohem přísněji posuzuje tzv. míry integrace do české společnosti (§ 13 odst. 1: "Státní občanství České republiky lze udělit, pokud je žadatel integrován do společnosti v České republice, zejména pokud jde o integraci z hlediska rodinného, pracovního, nebo sociálního, a splňuje ostatní podmínky...")
Jednoduše když vyhodnotí, že už vlastně Čechem tak nějak jste, tak vám to i "hoděj na lejstro".
A jak se taková integrace prokazuje? 
1) zkouška z českého jazyka (překvapilo, že ano:D) --> promine se těm, kteří dokáží, že u nás studovali minimálně 3 roky na ZŠ/SŠ/VŠ (výuka v ČJ samozřejmě:-))
2) znalost naší kultury, historie, apod. (hmm, tak to by pak měli některým Čechům možná taky to občanství odebrat... :D) --> opět se promine těm "3letým študentům"
(prominutí ve dvou výše zmíněných bodech platí také pro osoby mladší 15 let a starší 65 let)
3) prokázání výše a zdrojů příjmu
4) trvalý pobyt po dobu 5 let (3 let u jedinců pocházejících ze zemí EU) nebo pokud oprávněný pobyt + trvalý pobyt = celkem min. 10 let (bez přestávky mezi nimi:-))
--> + žadatel musí prokázat, že po dobu tohoto pobytu se na území ČR doopravdy zdržoval alespoň rozsahu poloviny tohoto pobytu .. (to jako asi proto, aby se vědělo, že jste se tu fakt pilně integrovali a "nezapejkali to" někde jánevim v Toskánsku;-) )
5) čistý trestní rejstřík, neporušení žádného českého právního předpisu v předchozích 3 letech atd.... jednoduše ... >dokaž že nejseš kriminálník<
6) v předchozích 3 letech významně nezatěžovat systém sociální podpory ČR ... jednoduše ... >dokaž, že nejseš vyžírka<


Další změny:
I) lhůta pro vyřízení vaší žádosti už nebude 3 měsíce (resp. 90 dnů), nýbrž si na to štědře dali půl roku (180 dnů)
II) poplatky za udělení st. občanství: azylant = 500kč, nezletilý = 500kč, zletilý = 2000kč

<-- to vše se týkalo udělení st. občanství na vaši žádost, dále se může nabývat osvojením, určením otcovství, nalezením na území ČR a narozením... To už ale rozepisovat nebudu, protože si myslím, že už jsem to tady na téma státního občanství zapísmenkovala až až :D 

PS: Pokud snad máte nějaké dotazy, tak nejprve zvažte, zda je tu vůbec šance, že na ně v tom svym čtvrtym semestru již budu schopna odpovědět... :D


čtvrtek 13. února 2014

Co se mění s novým občanským zákoníkem vol. 2 : Nájem a bydlení

Slíbila jsem pokračovat v článku ohledně změn přicházejících s novým občanským zákoníkem a jak jsem slíbila, tak taky - konečně - konám :-)
Dneska bych v kostce shrnula změny ohledně oblasti, která se nás nějak dotýká asi všech (či někdy dotýkat bude), a tím je nájem, nájemní vztahy a celkově záležitosti spojené s bydlením.
Jop a ještě něco - tentokrá raději dopředu upozorňuji, že nemám takové znalosti a zkušenosti a kvalifikaci,a bych vám byla schopná zodpovídat nějaké detailní otázky a okamžitě dávat fundované rady :-) Protože s minulým článkem ke mě takových dotazů dorazilo hned několik...  :-)


Nájem vs. domácí zvěř
Jak první začneme se skvělou zprávou pro nájemníky - majitel nemovitosti ho už "nesmí omezovat v jeho právech" a tím se v tomhle případě myslí například právě to zvířectvo, ale třeba i kouření. Odteď si tedy jakožto nájemník můžete sami rozhodnout, jestli na bytě budete mít nějako tu čičinu a taky zda si tam vypěstujete ovzduší ala putyka. Netřeba ale asi dodávat, že pokud vaše zvířátko poškodí majetek vlastníka bytu, je to pak samozřejmě na vás. A pak taky vše má svou míru (ostatně neurčité výrazy typu "v přiměřené míře" má nový OZ vyloženě v oblibě...) -- pokud si tam nastěhujete 27 uštěkanejch psíků nebo sloní mládě, asi s tí problém přeci jen mít budete :-))


Změny v počtu osob v bytě
A co když byste si na byt raději než psíka nastěhovali přítele? :-) Neměl by být problém, ale určitě se i nadále musí změny v počtu osob v bytě hlásit majiteli (už proto že se od tohoto počtu odvíjejí třeba i energie etc..) Co už ale hlásit nemusíte je jméno, příjmení a datum narození této "nové osoby". A samozřejmě zase ta přiměřenost - na jednom bytě vás nemůže žít 20, takže na harém holt pěkně zapomenout :-))


Měj tolik bytů, kolik si jen můžeš dovolit
Další věc co se mění je to, že od nynějška můžete mít v nájmu tolik bytů, kolik se vám uráčí (a kolik utáhne vaše peněženka) - důvodem k výpovědi nájmu ze strany majitele už jednoduše nebude moci být fakt, že byt využíváte pouze výjimečně a zároveň jste nájemníkem ještě nějakého jiného bytu.
Navíc můžete část bytu, jež nepoužíváte, pronajmout i bez souhlasu majitele bytu někomu dalšímu - v tomto případě ale musíte v tomto bytě opravdu bydlet (pokud byste bydleli jinde, je potom už nutný souhlas majitele s novým podnájemníkem).


"Plusíky" pro vlastníky
O "trošku" méně dobrá zpráva z pohledu nájemníka je fakt, že odteď od něj při nastěhování může vlastník vyžadovat kauci do výše až šesti měsíců (namísto dosavadních tří).
Pro majitele bytu bude snažší zbavit se i problémových nájemníků. Doposud například byly stanoveny důvody, pro které může výpověď nájemníkovi dát, a POKAŽDÉ to vyžadovalo také schválení soudem. Nyní se již schválení soudem nevyžaduje - pokud nájemníkovi výpověď připadá nespravedlivá či jakkoli nemístná, na soud se musí obrátit sám. Výpovědní lhůta je tříměsíční.
Nově ale může být výpověď i okamžitá, a to pokud nájemce hrubě porušuje svoje povinnosti - například po dobu 3 měsíců nezaplatil nájemné nebo byt nějak závažně a nenapravitelně poškodí.


neděle 5. ledna 2014

Nový občanský zákoník - co by se Vám mohlo hodit vědět...

S Novým rokem započala i účinnost nového občanského zákoníku a mě napadlo, že bych se s Vámi mohla podělit o to, jak se díky němu změní řešení různých situací.
Občanské právo sice mělo a má pověst předmětu, kde každoročně neuspěje velké množství studentů, ale taky je to první předmět, co mě BAVILO se učit, protože jsem měla konečně pocit, že mi to v běžnym životě k něčemu bude (na rozdíl od vědomostí typu jaká Ústava byla kde ve století XY...) a jednoduše jsem ty věci chtěla prostě vážně znát.
Předmět máme rozdělený (kvůli velkému rozsahu učiva) na 3 semestry, zatím mám za sebou tedy prakticky 2/3 zákoníku, ale nevadí, třetí třetinu vám případně dodám jako nášup za půl roku :-))

Takže co se mění?

RODINA, MANŽELSTVÍ
Tady je první ze změn co se mi hodně zamlouvá, a to je zavedení tzv. "režimu odděleného jmění"(dále jen ROJ). V normálním režimu "společného jmění manželů" (dále jen SJM) co za manželství funguje je to tak, že pokud se Vám například podařilo vzít si někoho, z koho se časem vyklubal nezodpovědnej blboun, co si nadělá (i bez Vašeho vědomí) dluhy na všechny strany, může se dost dobře stát, že Vás jednoho dne poctí návštěvou exekutor a sebere Vám úplně všechno. Protože Váš majetek je prostě v manželství společný, patřil i jemu.
Tomu teď můžete předejít právě zřízením ROJ, kdy si "každej jedete za sebe", máte svoje jměníčko, a blbounovi z řádků výše seberou jen to jeho.
Možná se ptáte, k čemu to, když už existuje předmanželská smlouva? Není to snad totéž? Není :-)
Předmanželská smlouva je především pro Vás dva jakožto manžele pro případ rozvodu. Není veřejná, slouží jen k tomu, aby to u Vás  kvůli dohadům o majetek během případného rozvodového řízení nevypadalo jak ve Válce Roseových :-)
To, že je Váš majetek v ROJ je ale zapsáno ve veřejné evidenci a tím pádem to má vliv i vůči třetím osobám (protože se s tímto stavem mohou předem seznámit).
Nutno dodat, že o ROJ si musíte výslovně zažádat a nechat tento stav zapsat právě do výše zmíněné veřejné evidence. Jinak budete mít samozřejmě automaticky SJM.
Co se týče nezodpovědných a marnotratných manželů či manželek, které by kvůli svým automatům/nákupům kabelek/atakdále byli schopni připravit rodinu i o střechu nad hlavou, uvádí zákoník ještě další opatření, ale nebudu to tu zase zdlouhavě rozvádět :-)



ZVÍŘATA atakdále
Volejte sláva a třikrát se radujte - zvíře už u nás není věc! Že Vám to připadá samozřejmé? No, mně teda taky, ale náš starý zákoník ho za nic víc nepovažoval... Což pak bylo trochu zvláštní a nesmyslné vzhledem k tomu, že u nás zároveň bylo trestáno týrání zvířat ... Týrat věc; co si to dovolujete? :-) No každopádně momentálně už je zvíře "smysly nadaný živý tvor".
Přes zvířátka bych se s dovolením dostala k dalšímu tématu, a to k náhradě nemajetkové újmy. S tím si tedy starý zákoník taky moc hlavu nedělal. Dejme tomu, že Vám například někdo zničí starý obraz, který namaloval někdo pra-pra-pra-pra z Vaší rodiny a který se jako památka dědí z generace na generaci. Nebo že vám přejedou pejska a ten zemře. Doteď byste dostali jako náhradu prakticky jen cenu toho, o co jste přišli (pokud by tedy pejsek byl zadarmo z útulku, nejspíš byste ostrouhali úplně...). Nový zákoník už ale myslí na to, že člověk může mít dokonce i něco jako city. ;-) Ten darebák Vám pak hradí i tzv. "cenu zvláštní obliby".
Pokud by Vám zvíře jen zranili, musí hradit jeho léčení, i kdyby přesáhlo cenu zvířete (což tak nějak hádám, že přesáhne..)
Co se týče nemajetkové újmy při ztrátě blízké osoby nebo trvalého postižení, bude o výši rozhodovat odteď soud a bude v potaz brát všechny okolnosti (jako například to, že vrcholový sportovec kvůli trvalému zranění nohou navždy přijde o svou kariéru -> náhrada bude o to vyšší). Což je fajn, to je rozumný. Doteď jste totiž za trvalé ochrnutí dostali 360 000Kč a za ztrátu blízké osoby 240 000Kč. Což mi připadá spíš jako urážka, výsměch vůči neštěstí toho člověka...

No, myslela jsem, že se dostanu k více oblastem, ale nějak jsem to rozepsala a už bych měla pokračovat se šrocením veřejný správy, a tak tady prozatím asi skončím :-)

A vy rozhodněte - chcete pokračování, nebo Vás to nudí? :-)



úterý 8. října 2013

lawyered!


Nevím, kolik z vás to zaznamenalo, ale první rok svých studií jsem strávila na FPR ZČU, což je docela důležitý fakt pro tento článek, protože bych ráda obě školy trošku porovnala :-) A taky se trošku vyjádřila k dění ohledně mé ex-alma mater...

Ale vezmeme to chronologicky, tudíž tím, jak se člověk vůbec na takovou právnickou fakultu dostane. No, ne tak úplně snadno, a to především proto, že se tam hlásí příšerná kvanta lidí - holt studium práv, to zní prostě dobře, že ano :-)) Asi víte, že v ČR jsou celkem 4 státní právnické fakulty - v Praze, Brně, Plzni a Olomouci (o těch soukromých školách nemluvím, protože je upřímně ani nepovažuji za opravdové studium práv). Krom Brna, kde mají vlastní přijímací zkoušky zvané TSP (Test studijních předpokladů) se na všechny zmíněné fakulty snažíte dostat skrze co nejlepší výsledky ve Scio (rozšířená verze). Já osobně jsem podávala po maturitě přihlášky tuším na 7 VŠ, za každou jsem dala  cca 500kč za přihlášku a pak ještě každý měsíc 500kč za každou zkoušku ze SCIO (vybírá se nejlepší výsledek, byla jsem cca 4-5x?). Na podzim jsem také chodila do přípravného SCIO kurzu (asi 4000kč..?) a něco jsem dala i za učebnice. Takže žádná levná záležitost, ale do studií, kurzů a celkově vzdělání se rozhodně vyplatí investovat, protože věřím tomu, že taková investice se rozhodně vrátí. Viz také můj certifikát z angličtiny (FCE) za který jsem i s přípravou dala kolem 10 000kč, ale potom mi nesčetněkrát pomohl jak při pohovorech na brigádu či praxi, tak právě při podávání přihlášek na VŠ. Takže ten také určitě doporučuji!!
Ve výsledku mě vzali na 3 VŠ, já si vybrala plzeňská práva, protože jsem nejvíc chtěla na práva, a protože jsem to měla za humny :-)



Jen taková poznámka k FPR UK....Z Prahy mi spolu s lítostivým oznámením o mém nepřijetí dorazilo ještě lejstro, které mi sdělovalo něco ve smyslu, že se můžu zapsat do tzv. nultého ročníku za určitou sumu, pohybující se v desítkách tisíc korun, a pokud v tom nultém ročníku udělám všechny zkoušky, jdu rovnou do druhého...aha aha...Jsem jediná, na koho to působí, že si přijetí na pražská práva může člověk dodatečně koupit? A jsem jediná, komu to nepřipadá v pořádku?

Co se plzeňské právnické fakulty týče, určitě nebyla nijak špatná, naopak tam bylo spousta výborných kantorů a celkově taky moc fajn atmosféra.
Bohužel, určití (vlivní) lidé měli zjevně zájem na jejím zániku, a téměř se jim to povedlo. Během aféry s akreditací jsem sice pilně obcházela všechny demonstrace (a vypravila se ještě s dalšími do Prahy na Ministerstvo školství) nicméně se zdálo že to je všechno, co tak můžu dělat, a vzhledem k tomu, že to nevypadalo úplně růžově, znovu jsem podávala přihlášky na vysoké (hlavně ostatní 3 právnické), znovu investovala do Scií a přihlášek, znovu jela do Brna psát TSP....Klaplo to v Brně, nastoupit rovnou do druháku ovšem nešlo, musela jsem znovu do prváku.
FPR ZČU si nakonec akreditaci vybojovala, za což jsem ráda, ale i když jsem na ten rok měla jen přerušené studium a mohla se do Plzně tudíž vrátit, zůstala jsem v Brně, protože se jednoduše bojím, že se s plzeňskými právy už potáhne špatná pověst...



Co tam (na ZČU) bylo určitě "víc na pohodu" než na té brněnské byla docházka, ale to se, co jsem tak slyšela, netýká jen FPR ZČU, ale asi celé ZČU...V Plzni jsem stíhala při studiu ještě 2 brigády a když jsem se na fakultě týden neukázala, nikdo si snad ani moc nevšiml...Zato v Brně je na drtivé většině seminářů povolena jen 1 absence, jinak můžete mít celkem starosti se zápočtem (náhradní zkoušení, náročnější zápočtový test, seminárky...)



Při studiu FPR MU jsem sice nějakou časově flexibilnější brigádu snažila hledat, ale moc se nezdařilo, až jsem se nakonec raději než na peníze rozhodla zaměřit na praxi v oboru (o kterou je tu, co jsem se tak doslechla, docela rvačka) a měla jsem štěstí - před cca dvěma týdny jsem narazila na inzerát Sdružení obrany spotřebitelů, kteří na praxi hledali přímo druháky FPR. Napsala jsem email, obdržela telefonní číslo, domluvila si pohovor a voila! - celá šťastná jdu pracovat zadarmo! :-))



Hned první den v SOS mi bylo řečeno, že dost možná už při příští "směně" budu zvedat telefony, vyřizovat e-poradnu či pomáhat spotřebitelům kteří přijdou do osobní poradny. To se mi tedy hrůzou protočily panenky :D Protože jsem si říkala "Jak sakra můžu někomu radit po 1. ročníku práv..??" Vyfasovala jsem haldu brožurek o spotřebitelském právu a "študuj" :D Tak se ze mě stal rychlo-samouk a co se týče poradny, opravdu jsem začala s vyřizováním e-mailových dotazů, s tím že zatím jich za sebou mám teda jen pár a pokaždé jsem se radila s někým kdo už tam pracuje nějaký ten pátek, abych měla jistotu, že neporadím špatně...Ještě mě čeká 9. listopadu školení v jehož závěru mám složit zkoušky a získám certifikát, nicméně už teď za ty cca 2 týdny praxe jsem se naučila z platného práva mnohem víc než za celý prvák (to nic proti škole ovšem - vysvětlím v dalším odstavci;-)). Za tu praxi jsem hrozně ráda i proto, že jsou to věci, který člověk rozhodně využije i v běžném životě - nájemní smlouvy, reklamace, odstoupení od smlouvy, etc...

Abych vysvětlila ty chybějící znalosti "živého" práva, které doháním samostudiem a "vhozením do vody" v poradně -- Prvák je totiž převážně o základní teorii (co znamenají základní výrazy a fráze, jak se dělí právní systémy, jaké jsou právní normy...), o historii práva a o podobných velmi obecných a základních věcech...Tím se dostávám také k prvnímu mýtu, který přežívá v široké veřejnosti - totiž že když je někdo pár měsíců na právech, už si za ním můžu chodit pro nějaké odborné právní rady, a přijdou za vámi s tím že "hele já mam ten a ten problém, jak to mám řešit?". Ne, tohle prostě ještě nevíme. Fakt ne :-) To jako né že bychom si to chamtivě chtěli nechat všechno pro sebe.



Jo, a druhý takový obecně velmi rozšířený mýtus je, že se učíme paragrafy zpaměti. Totiž jo, sem tam možná, něco málo, a sem tam si taky některé věci člověk jednoduše už pamatuje, jak to slyší dokolečka dokola...Ale, jak už přede mnou výstižně prohlásil jiný student práv: "Kdyby se právník učil zpaměti všechny paragrafy bylo by to jako by se matematik učil zpaměti všechny příklady" - to to asi vystihuje nejlépe. Obzvlášť když se ty zákony neustále novelizují, že ano. My se učíme hlavní zásady, souvislosti, jak to celý funguje či nefunguje, atd. Pokud chceme nějaký paragraf znát doslova a do písmene, najdeme ho v Codexis, ASPI, etc., neboli PC právních systémech, které jsou k tomuto vyhledávání určené (proto taky máme předmět zvaný právní informatika, abychom se s nimi naučili zacházet).




Jo a většina z nás taky nechodí do školy v kvádru/kostýmku s koženou aktovkou :-))



čtvrtek 23. února 2012

pro literární e-plátek

...dostala jsem nabídku psát pro online magazín o literatuře, je to neplacená práce, ale o to mi nejde. Musíš prostě chytit každou příležitost, zkušenosti a praxe jsou k nezaplacení ;-)

...a tak, protože se tady už dlouho nic neděje (to ale mimochodem snad o víkendu napravím, jestli si na to najdu čas), pověsím vám sem takovou ukázečku svojí tvorby. (viz Celý článek)

Vaše názory mě zajímají! ;-)